Historie

Okolí města Český Krumlov má bohatou hornickou minulost a tradici nejen v těžbě grafitu, ale i stříbra a zlata. Grafit se tu těžil a zpracovával už v období před více než dvěma tisíci lety, kdy z něj staří Keltové vyráběli žáruvzdornou keramiku. 

Počátky dolování stříbra a zlata nelze jednoznačně určit, nejstarší dochovaná písemná zmínka pochází z roku 1475, kdy bratři Jindřich a Vok z Rožmberka udělili pěti těžařům takzvané horní výsady.

Největší rozmach dolování drahých kovů nastal v letech 1519 až 1550, kdy byla v Českém Krumlově zřízena dokonce i tavírna.

S těžbou stříbra souvisí i jedna ze zdejších štol, původně průzkumná. Zařadit ji přesně do historické přímky dolování v Českém Krumlově však kvůli absenci dobových dokumentů neumíme.

Víme však, že tutéž průzkumnou štolu využili za druhé světové války Němci, když z ní učinili provizorní kryt. O několik let později se pak štola stala ideálním prostorem pro zrání sýra s plísní uvnitř, pro nivu.

Výrobu sýru niva zavedl v českokrumlovské mlékárně, kterou zprovoznili němečtí rolníci v roce 1942, Andrej Charitonov. Původem donský kozák vedl za okupace mlékárnu DELGE v Českých Budějovicích a v březnu roku 1948 převzal vedení českokrumlovské mlékárny.

Záhy poté začal pro mlékárnu hledat trvalý výrobní program a spolu se švýcarským sýrařem Otto Puchertem se pustil do výroby plísňového sýra. Původně zrály bochníky nivy ve sklepích v Rybářské ulici, které zůstaly prázdné po těžbě grafitu. Od roku 1960 pak niva zrála v opuštěné štole ve skále poblíž závodu, kterou mlékárna převzala od Rudných dolů.

V roce 1973 byla dokončena projektová dokumentace Rudných dolů na rozšíření prostor pro zrání sýrů. O rok později byla zahájena ražba, ale protože v místě ražby nebyly dostatečně pevné horniny, celá akce byla zrušena.

Další etapa začala v červenci 1976 v jiných místech, která geologický průzkum potvrdil jako vhodná. Začalo se razit z míst, kde dnes stojí dosud neopravený malý domek. Vše probíhalo v letech 1977 až 1981, a to za plného provozu mlékárny.

Ražbu nových štol prováděli specialisté na důlní díla z provozu Bližná společnosti Rudné doly a výsledkem jejich práce je 690 metrů štol v profilu pražského metra, které přibyly k původní 110 metrů dlouhé štole.

Štoly ve skále jsou vyraženy do metamorfovaného vápence, čili mramoru. V nejhlubším místě je k povrchu šedesát metrů skály, větrací štola ústí na kopci Ptáčník.

Sýry s modrozelenou plísní uvnitř zrály ve vápencových štolách až do roku 2005. Tehdy byly zprovozněny nové nadzemní zrací sklepy o dvou podlažích s roční kapacitou 4 000 tun sýrů. Technologie v nich zaručují pro zrání sýrů stále stejnou požadovanou teplotu i vlhkost bez výkyvů, které občas krumlovské sýraře ve starých štolách trápily.

Od roku 2005 zůstaly štoly prázdné. Před dvěma lety byly zahájeny náročné důlní, rekonstrukční, zednické a další práce, jejichž výsledkem jsou místy k nepoznání změněné ŠTOLY MADETA. Sýry niva, které k Českému Krumlovu patří přes šedesát let, tady již nezrají, ale opět tu mají své místo. Spolu s kvalitními českými a moravskými víny a příjemným prostředím, které svědčí i uměleckým múzám.

Andrej Charitonov - první zleva

 

1950 - Zrací sklepy v Rybářské ulici